Boris Johnson – co jste o něm možná nevěděli
Boris Johnson, muž, jehož blonďaté kštici se vyrovná snad jen Donald Trump. Premiér Velké Británie, jeden z nejvlivnějších mužů světa. Také si lámete hlavu nad tím, jak se k takové pozici dostal? Pojďme se podívat na několik faktů, které jste možná o Borisovi netušili.
Borisův původ a rodinná linie
Začněme tím základním: celé jméno britského premiéra zní Alexander Boris de Pfeffel Johnson. A to jste si určitě mysleli, že Boris zní spíš slovansky a Johnson bude mít ruské předky. Chyba. Borisův pradědeček byl turecký novinář a politik, politiku má Boris evidentně v krvi. Jeho babička byla poloviční Francouzka, která si zakládala na noblesním vystupování. Údajně malého Borise učila jíst brambůrky vidličkou a nožem.
Oba Johnsonovi rodiče jsou původem Angličané, a ne ledajací. Boris Johnson je vzdáleným příbuzným britské královské rodiny. Britský král Jiří II. je jedním z Borisových předků.
Díky otcově linii je Boris spřízněn s dalšími královskými rodinami v Evropě, mimo jiné se švédskou a holandskou královskou rodinou, a dokonce i se slavnou linií Romanovců. Ačkoli má Boris silné evropské kořeny, narodil se v New Yorku. Teoreticky by se tedy mohl stát i americkým prezidentem, přestane-li ho bavit funkce britského premiéra.
Pracovní (ne)úspěchy
Novinářská dráha Borise Johnsona je poměrně známá, zejména díky skandálu, kterého se Boris dopustil v prestižním magazínu The Times. Ve svém titulním článku citoval historika Colina Lucase. Ukázalo se však, že si celou citaci Boris vymyslel. Johnson se obhajoval tím, že šlo o školáckou chybu a nedbalost. Píšete-li však titulní článek pro jeden z nejúspěšnějších světových magazínů, prověříte si své zdroje raději vícekrát. Školácké chyby zde nemají místo, a tak o místo v The Times přišel i Boris Johnson.
Boris však dlouho neotálel a vzápětí začal pracovat pro The Daily Telegraph jako bruselský korespondent. Již tak euroskeptickým novinám dodával články, které hraničily s fake news. V roce 1999 se stal editorem nejstaršího týdenního magazínu světa Spectator. Tehdejšímu majiteli Conradu Blackovi slíbil, že nebude usilovat o politickou kariéru. Hups!
Věděli jste, že Boris mimo jiné publikoval několik knih? Jeho první novela s názvem Sedmdesát dva panen vyšla v roce 2004 a vysloužila si smíšené recenze. Údajně je novela sexistická, rasistická, ale vtipná. Nemáte-li tedy co číst, možná vás po večerech pobaví právě něco z Borisova pera.
Politická kariéra
Boris nastartoval svou politickou kariéru již v roce 2001. V roce 2004 se mu podařilo získat post stínového ministra a místopředsedy Konzervativní strany. Úspěch mu vydržel několik měsíců, ale pak se provalila jeho mimomanželská aféra. Údajně udržoval dlouhodobý intimní vztah s Petronellou Wyattovou, jeho kolegyní z magazínu Spectator. Jejich „přátelství“ nedokázal dostatečně vysvětlit, a tak byl zbaven svých povinností. Křeslo poslance mu naštěstí zůstalo, stejně jako jeho žena Marina Wheeler. Ta se s Borisem rozvedla až v roce 2020.
Boris Johnson zpočátku nebyl zastáncem brexitu. Než se stal tváří Hard Brexit a začal lobbovat za opuštění EU, patřil do opačného tábora. Co ho přimělo změnit názor? Myšlenka na pokoření svého dávného Nemesis tehdejšího premiéra Davida Camerona.
Co si budeme nalhávat, ukrást premiérské křeslo tak, že přesvědčíte většinu národa, aby hlasovala ve váš prospěch, navíc pro něco, čemu sami nevěříte, je přeci jen kumšt. Pravda, cestu mu trochu zhatil Michael Gove, když podpořil Theresu Mayovou. Mayová však v premiérském úřadu nevydržela dlouho a Boris se konečně dočkal vytoužené adresy na Downing Street.
foto: Matt Link
