Jean-Michel Jarre, ikona elektronické hudby
Zajímáte-li se o elektronickou hudbu, pak byste měli znát nejen toto jméno, ale i jeho hudbu. Jean-Michel Jarre. Fenomén elektronické hudby. Průkopníky new age se už desítky let vyhřívá na vrcholu tohoto žánru. Kromě jedinečné muziky je známý svými velkolepými show, plnými složitých projekcí a nevídaných světelných projektů, s nimiž se hned několikrát zapsal do Guinessovy knihy rekordů. Za svou kariéru si vysloužil řadu dalších významných ocenění a desítky milionů prodaných desek a singlů.
V létě 23. července 2020 vyšla čerstvá novinka Radiophonie vol. 10 pod záštitou vydavatelství France Info. Celkem na čtyřech CD obsahuje Radiophonie téměř 700 částí skladby Hegaxon, přičemž první CD pouze rekapituluje Radiophonie vol. 9 z roku 2017. Na každém albu se nachází 48 až 99 tracků dlouhých od několika málo vteřin až po minuty a celková délka všech čtyř alb činí více než čtyři hodiny.
Hudební počátky
Jean-Michel Jarre je francouzský skladatel elektronické hudby. Narodil se v roce 1948 v Lyonu a je považován za jednoho z průkopníků new age, přičemž ve své tvorbě klade důraz na elektronické klávesové nástroje. Mimo to byl jedním z prvních producentů ambientní muziky.
Ve světě muziky si své místo Jarre našel už v útlém dětství, když začal v pěti letech hrát na klavír. Brzy přišel do kontaktu s nejrůznějšími žánry a formami umění, které ho ovlivnily. Jmenovitě se jednalo o pouliční umělce, jazzové hudebníky či expresivního malíře a sochaře Pierra Soulagese.
V mládí založil kapelu Mystére IV, kde hrál na kytaru. Pokračoval ve svých experimentech, až ho Pierre Schaeffer pozval, aby se stal členem uskupení Groupe de Recherches Musicales. Tento milník měl zásadní podíl na formování jeho stylu, seznámil se zde totiž se syntezátory.
Diskografie
S první sólovou tvorbou přišel Jarre v roce 1972. Jednalo se o single La Cage a albem Deserted Palace. Mnohem významnější však byla deska Oxygene o čtyři roky později, která jej vyšvihla na samý vrchol hudební scény. Nejen pro svůj celosvětový úspěch bývá považována za vůbec tu nejdůležitější desku v historii elektronické hudby. Tvořila naprostý protipól k tvrdým a futuristickým Kraftwerk i k temným a kosmickým Tangerine Dream. Skladba Oxygene Part IV vydaná jako single patří k nejznámějším dílům elektronické hudby vůbec.
Pro velký zájem fanoušků vydal v roce 1981 desku Les Champs Magnétiques a rok na to Les Concerts En Chine, která zahrnuje nahrávky z turné po Číně. Jednalo se o vůbec první živé album.
V množství Jarreho alb by se nemělo zapomenout na desku Zoolook (1984), kterou vkročil do světa samplování a zajistil kariéru zpěvačce Laurie Anderson, která na ní spolupracovala. I techno mělo na jeho tvorbu vliv, o čemž svědčí album Chronologie (1993). Toto dílo představovalo zcela nové rytmy, na které Jarreho fanoušci nebyli zvyklí. Album Oxygene 7-13 bylo ovšem návratem ke klasice.
Metamorphoses z roku 2000 představuje jeho první plně zpívané album. Objevují se v něm zvukové efekty známé od Apple počítačů, Jarreho počítačově generovaný hlas i řada hostujících zahraničních zpěvaček.
V roce 2015 a 16 vydal alba Electronica 1 a 2, na kterých spolupracoval s mnoha významnými umělci jako například Pet Shop Boys, Moby, Hans Zimmer, Primal Scream a nebo třeba whistleblower Edward Snowden.
Novinky posledních let
Jean-Michel Jarre nezahálí ani v současnosti. Po krátké pauze mezi lety 2007 a 2015 se ani jeden z posledních pěti roků neobešel bez jeho stopy na hudebním trhu.
V listopadu 2018 vydalo Columbia Records Jarreho dvacáté studiové album Equinoxe Infinity, které obsahuje 10 skladeb a navazuje na Équinoxe z roku 1978. Zajímavostí pro tuzemské posluchače je to, že design přebalu má na svědomí český talentovaný ilustrátor Filip Hodas. Loni v zimě Jarre přišel s limitovaným boxem Snapshots from EoN pro ty nejvěrnější fanoušky, obsahujícím dvě CD a dvě vinylové desky.
Koncerty
Jarre si velice zakládá na svých živých vystoupení, která jsou kombinací hudebního zážitku s velkolepým venkovním architektonickým prostředím. Samozřejmostí jsou při jeho show obrovské projekce a nejrůznější světelné efekty, lasery a ohňostroje.
V roce 1979 se Jarre poprvé zapsal do Guinessovy knihy rekordů, když na jeho koncert na pařížském Place de la Concorde přišel jeden milion lidí. Tuto hranici překonal o sedm let později koncertem k 25. výročí založení NASA a ke 150. výročí založení města Houston, kam zavítalo 1,5 milionu posluchačů. Původně zde měla přímo z oběžné dráhy v podání jednoho z astronautů zaznít Jarrova skladba Rendez-Vous IV., raketoplán však postihla tragická nehoda. Celá akce byla doprovázena monstrózními projekcemi a laserovou show.
Prvenství v počtu diváků na venkovním koncertu Jarre znovu posunul v roce 1990, a to na 2,5 milionu. Konal se v pařížské obchodní čtvrti La Defense a jako tradičně šlo o událost, která byla vidět i slyšel na kilometry daleko. Na podzim 1997 hrál na oslavách 850. výročí založení města Moskva. Plátno Jarreho projekcím tvořila Moskevská státní univerzita. Publiken o 3,5 milionech lidí znamenal čtvrtý zápis do Guinessovy knihy rekordů.
Jean-Michel Jarre se představil na řadě dalších velice zajímavých míst (athénská akropole, větrná farma v Dánsku, Zakázané město v Pekingu, egyptská poušť nedaleko Gízy) a významných událostí (návštěva papeže Jana Pavla II. v Lyonu, výročí Solidarity v Polsku).
foto: wikimedia
