Vyplatí se ještě studovat na univerzitě v Británii?

Izolace, bezmoc, brexit, nejistota, pandemie… Změní aktuální situace akademickou sféru? A jak? Kladla jsem si tyto otázky, když jsem začala uvažovat o nastartování své akademické kariéry. Rok 2020 je pro mě asi nejnáročnějším rokem vůbec, pravděpodobně tak jako pro většinu z vás.

Kvůli omezeným možnostem jsem najednou měla víc času přemýšlet o vlastní budoucnosti a profesi, které se budu chtít dlouhodobě věnovat. Začala jsem tedy zjišťovat, jak to vypadá s akademickou sférou v britském prostředí a zde přináším své postřehy.

Mohlo by vás zajímat

Rowan Atkinson aka Mr. Bean – co jste o něm možná nevěděli

Premium
Jak v Anglii spořit na dům, důchod nebo jen zbohatnout

Co jste možná nevěděli o britské královně

Premiér Boris Johnson v úterý 29. září prohlásil:

„Zůstávám velmi, velmi otevřený tomu, aby tato země byla majákem pro vědecké génie, kteří sem chtějí přijít, a další talentované lidi, kteří sem přicházejí a žijí zde.“

Jde o citaci dle Reuters. Od referenda v roce 2016 však z Velké Británie odešlo téměř 11 000 akademiků. Opouštějí nejen méně známé univerzity, ale i ty světoznámé. Například z Cambridge od roku 2016 odešlo 1 292 akademiků, z Oxfordu 1 515.

Brexit

No-deal brexit, ke kterému premiér Boris Johnson nejspíš směřuje, předznamenává, že britská akademická sféra se bude potýkat nejen s odlivem akademiků, ale i s podfinancováním. Omezená bude také mezinárodní spolupráce nejen co se týče samotných výzkumů, ale i studentských pobytů.

Odcházející akademici totiž s sebou nevyvážejí do jiných evropských univerzit pouze své zajímavé a důležité výzkumy, ale i většinu grantů. To může být další finanční rána pro Velkou Británii, která se jako jedno z významných know-how center může potýkat i s čím dál větším odlivem mozků.

Toto nově vzniklé vakuum by mohlo přilákat nové, nadšené mozky, ale pokud i po nich bude systém šlapat, tak jako po stávajících akademicích, dá se předpokládat, že systém dlouho nevydrží.

Profesor Ulf Schmidt ve svém článku pro The Guardian rovněž poukazuje na negativní kulturu britského vysokého školství, zejména na konzumní model, kdy se

„mladým lidem říká, že jsou ‚spotřebiteli‘ v obchodě, kde si mohou vybrat, co a kdy se budou učit. Očekávají ‚službu‘. Někteří se se svou univerzitou soudí, pokud jejich kurz ‚nepřinesl‘ slíbené výsledky. Toto již není životaschopné a slušné vzdělávací prostředí, ve kterém jsou podporováni studenti ze všech kultur, aby dosáhli svého potenciálu.“

Podle studie z roku 2019 o zdraví zaměstnanců ve vysokoškolském vzdělávání se velká část akademiků cítí izolovaně a pod neustálým tlakem kvůli konzumnímu modelu, který na univerzitách panuje.

To v konečném důsledku může znamenat, že se nemohou věnovat naplno svému výzkumu, a neustále plní cíle zadávané univerzitou, jako např. neztrácet studenty nebo podřizovat se finančním plánům více než těm edukativním. Dalším problémovým aspektem může být neefektivní management.

Ačkoli se bavíme o odbornících ve svých oborech, většina britských akademiků se cítí podhodnocena, což vede k pracovní kultuře plné nedůvěry, byrokracie a neustále se měnících priorit.

Zdraví studentů

Takovéto negativní prostředí se nutně odráží i na mentálním zdraví studentů samotných, které se dlouhodobě zhoršuje (pro stručný přehled navštivte stránky Mental Health Foundation).

Ačkoli je studentům poskytováno poradenství v oblasti mentálního zdraví, nemění to nic na neefektivním systému, který není schopen podpořit zdravé vzdělávání. Každý podléháme stresu a žádná práce či studium se mu nevyhne, ale je rozdíl mezi zdravým stresem, který vás popohání k lepším výsledkům a škodlivým stresem, který ubližuje nejen po stránce psychické, ale i fyzické. Nač tedy trávit část svého života v toxickém prostředí, které vás ničí? Obzvlášť pokud to jinde – v zahraničí – funguje jinak a lépe.