Jemný vánek, který nás hladí po tváří rozezvučuje stromy do uklidňujícího šumu, zatímco vycházející slunce nám opaluje svými jemnými paprsky tváře. Volně pobíhající ovce, které se v horách pasou před námi utíkají. Uvolňuje se nám tak cesta k výstupu na první část místních hor. Z kamenné stezky se stává spíše potok po včerejším vydatném dešti a ačkoli s opatrností skáčeme z jedné strany na druhou, z kamene na kámen či trávu, abychom se hned z rána nepromočili boty, nefunguje to. Mokro je všude. Naše zkratka přes kopec k hoře Pen-y-Fan v národním parku Brecon Beacons se spíše prodlužuje. Výšlap do kopce, který je sice značený jako stezka na mapách a místních průvodcích se zpočátku stezce přibližuje jen zdaleka. Výstup volnou horskou přírodou nás však nabíjí čirou energií a odhodláním.
Čím výš se však dostáváme, i přes únavu, která na nás při výšlapu padá tím spíš si užíváme nádherný výhled na okolní krajnu pokrytou mořem purpurových květin a další zelení sloužící ovcím k pasení. Dýcháme zhluboka. Musíme, abychom nabrali síly na další etapu. Nikde není živáčka. Vypadá to, že jsme v horách sami. Zelené kopce spolu s modrou oblohou a občasnými mráčky uklidňují naši mysl, zatímco sílící svěžý horský vítr nám šlehá do tváří a výstup ztěžuje a zpomaluje.
Jakmile se dostáváme na vrchol prvního kopce, odkrývá se za ním kopec další a tak výšlap na hřeben hor pokračuje. Po odhadem dvou hodinám tvrdého výšlapu se konečně dostáváme na hřeben a nacházíme cestu, která vypadá i jako stezka. Jsme rádi, že jsme se neztratili a můžeme pokračovat v naší tůře.
Klikatící se kameny posetá stezka nás vede kolem horských srázů. Potkáváme první lidské bytosti. Postupně jak se blížíme k hoře Pen-y-Fan se populace obyvatel se stejným záměrem rozrůstá na desítky.
Byť jen 886 metrů vysoká hora, výstup nikomu neulehčuje. Skoro se zdá, že většina z přítomných by to nejradši kousek od cíle vzdala. Nás nevyjímaje. Ale nevzdáváme se. Už jsme ušli tolik, že těch pár metrů zvládneme a vrchol hory přeci jen „dobýváme“.
Brecon Beacons národní park nabízí podle místího průvodce až 8 dlouhých dní pro pěší turistiku s neméně zajímavými místy a scenériemi včetně hradů či zřícenin než jsme sami prošli. Zatímco my jsme za dva dny ušli asi přes 50 kilometrů a strávili na nohách 18 hodin, je možné si cestu k národnímu parku zkrátit a v podstatě zajet až pod horu autem. Takový looseři, ale nejsme.
Do národního parku ve Walesu se dostanete vlakem z nádraží Paddington v Londýně do Newportu, kde přestoupíte na místní vlak, který vás zaveze do Abergavenny. Odtud je možné vzít autobus do Talibont-on-Usk a využít více svého času na tůry přímo v parku a nebo se projít tak jako my přes Crickhowell do Llangatock, zde podél vodního kanálu do Llangynidr – Llandety – Talibont-on-Usk a dále pěšky pokračovat do Aber Village, kde jsme se ubytovali v YHA Brecon Beacons kempu.
Můžete se však vydat i do jiných částí parku a naplánovat si svou peší tůru podle svých představ. Park nabízí spoustu možností.
vyfotil a napsal: Lord Charles
