Skotsko – lochneská příšera a nejvyšší hora Ben Nevis
Skotsko
Skotsko. Když se řekne název této části Velké Británie, většina lidí si nejspíš představí dudáka a vysoké hory, někdo možná film Highlander, jiní lochneskou příšeru a někomu vytane na mysli William Wallace bojující za nezávislost Skotska ve filmu Statečné srdce. Severní část Velké Británie má co nabídnout ve všech ohledech.
Fort Williams
Svěží vzduch prostupuje mým tělem, zatímco nárazový vítr se do něj opírá. Pozvolné stoupání na nejvyšší horu Skotska Ben Nevis se postupně stává vyčerpávajícím dobrodružstvím, a to kvůli nebezpečným místům a zákrutům, ze kterých už nejeden člověk spadl dolů. Opatrnost je na místě.
Šplháte s davy dalších lidí, kteří se tak jako já rozhodli zdolat tuto horu. Zastávky na odpočinek, občerstvení a pár fotek jsou časté. Čím výš jste, tím lepší je výhled na okolní dechberoucí krajinu. Kopce, kam se člověk podívá. Horská jezera, která okupuje ve stanech partička dobrodruhů.
Hora nedá vše zadarmo. Travnaté pláně a celkem upravené cestičky pro turisty se mění v nepříjemnou hromadu šutráků. Únava se začíná značně projevovat. Přidává se deprese z měsíční krajiny a mraků, které se honí kolem hory. Zakrývají její vrchol do bílého oparu. Vítr zesiluje. Ben Nevis se stává mysteriózním a depresivním místem.
Vstupuji do oparu mraků. Vidět je jen na pár metrů. Přijde mi, že jsem tam sám. Sedám si opět na kraj cesty. Odpočívám. Dávám si sušenky na posilnění, protože za poslední asi 3 hodiny jsem ještě nic nejedl. Občerstvuji se vodou a přemýšlím, zda má smysl vyšplhat ten kousek, co mi chybí, abych horu zdolal. V plné síle se probouzí můj pragmatismus. Kladu si otázku, zda pokračovat další minimálně půlhodinu na vrchol hory, ze které vlastně nic neuvidím, a nebo si ušetřit tu námahu a vydat se pomalu zpět do hotelu, který se nachází ve městě Fort William. Ještě mě čeká lochneská příšera. Volím tedy druhou možnost.
jezero Loch Ness
Drumnadrochit. Ne, to opravdu není zaklínadlo z pohádky o Saxaně. Tato malebná skotská vesnička je místem, ze kterého se dostanete k jezeru, kde zahlédnete obávanou lochneskou příšeru. Nebo ne?
Člověk by si pomyslel, že vše kolem bude monstrózní. Lochneska je přeci taky veliká, že?
Procházím si tedy malou výstavu ve zdejším Lochness centru a koukám na 4D filmeček v jejich kinu o podvodním a námořním světě. Po jeho zhlédnutí se vydávám ven prozkoumat vesničku, ale zjišťuji, že vlastně není moc co zkoumat, a tak se pomalu pěšky vydávám asi 2 míle pěšky po silnici k hradu Urquhart. Tedy spíše k jeho zřícenině.
Zkoumám, jak se dostanu k jezeru. Jediná cesta vede přes hrad. Platím vstupné a scházím dlouhé schodiště, které mě dovede na rozsáhlé prostranství umístěné v prostorách zříceniny. Po asfaltových cestičkách lemovaných pečlivě upravenými trávníky mířím k jezeru. Natěšený, že konečně uvidím lochnesku.
Vytahuji foťák. Co kdyby náhodou. To by byl úlovek! Klečím na kamenném břehu. Fotím zcela klidnou hladinu, když mě náhle vyruší zvláštní zvuk. Zbystřím. Že by? Rozhlížím se kolem. Tak kde je ta potvora, říkám si. A náhle, kolem mě, jen kousek nad hladinou, proletí armádní letoun. Zdá se, že na lochnesku nebudu mít dnes štěstí. Ještě chvíli pobývám u hladiny a spíše relaxuji a vstřebávám všechny možné vjemy a nádhernou krajinu, která se rozléhá kolem jezera.
Pomalu odcházím. Občas mrknu za sebe, jestli náhodou nevyleze. Bohužel. Pokračuji do další destinace. Ale o tom jindy. Skotsko toho nabízí mnoho.
