2 věže gotické Vratislavi

Slunce teprve vycházelo a nebe hrálo barevnou ódu na nadcházející den. Město ještě zelo prázdnotou pomalu se probouzejíc do dalšího pracovního dne. Sem tam se objevily na náměstí opilci, kteří probděli noc v některé z místních hospůdek nebo klubů. Svěží vánek mi ovíval tvář a jemně rozcuchával rozpuštěné vlasy zatím, co jsem si hrál s nastavením svého foťáku, abych vzal ty nejlepší fotky. Brzký ranní příjezd z Prahy přes hory do Polského historického města Vratislavi přinesl své ovoce.

Při cestě z nádraží jsem zahlédl jdoucí, spolusedící z autobusu. Nedalo mi to a dal jsem se s ní do řeči. Drobná blondýnka byla místní a tak jsem začal vyzvídat co je ve Vratislavi zajímavého, zatím co jsme se blížili k centru města, které leží zhruba 10 minut od stanice.

První co mne zaujalo, byly sochy, které se draly na povrch zemský z chodníku. Zde jsem se se svou krátkodobou průvodkyní rozloučil a pokračoval k centru zatím co, ona se vydala na opačnou stranu.

Cesta k centru byla poseta nejrůznějšími ještě zavřenými stánky trhu, jež se zde konal. Historické centrum bylo lemované barevně dekorovanými domy v romantickém stylu, v jejímž středu se tyčil gotický kostel.

Pokračujíc cestou kamsi do neznáma dorazil jsem k moderně pojatému nábřeží lemujíc řeku Odru lavičkami a stromořadím. Za řekou se tyčili dvě věže. Celé prostředí na mne dýchlo klidem a bohužel i únavou z nočního cesty autobusem. Využil jsem lavičky, s výhledem na řeku a to co se tyčilo za ní. Odpočívajíc a snídajíc přivezené sušenky jsem byl náhle dotázán dvěma slečnami na něco. Avšak polština nepatří k mým jazykovým znalostem a slečny zase neovládaly angličtinu. Inu moc jsme si nepokecali.

Byl čas odkrýt ostrov s dvěma věžemi. Přecházejíc most osázených snad tisíci zámky na mne dýchla atmosféra středověku, jež dokonal impozantní gotický kostel sv. Jana křtitele. Byť rekonstruované domy v ulici z kočičích hlav byly moderní, prázdné ulice ve mne vyvolávali pocit výjimečnosti a nutili přemýšlet, co se v těchto místech odehrávalo o několik století dříve.

Po krátkém zkoumání okolí jsem se vydal zpět na náměstí hledat směnárnu, protože vyznávám tu zásadu, že nejlepší kurz dostanu až v místě destinace, a nejlépe někde v centru či zapadlé uličce. Mohl jsem tak sledovat jak se Vratislav probouzí za klidného rozbřesku do rušného slunného dne,  jehož silnice se postupně zaplňují do dopravních špiček.

O něco dál za ostrovem se nachází veliký park s japonskou zahradou. Pergolou, jak tomu Poláci říkají a prý nádhernou zoo. To bohužel potvrdit nemůžu, protože jsem tuto část omylem minul. Ačkoli jsem měl k dispozici Google maps a bezplatnou Wi-fi, ke které se dalo bez problémů připojit. Cesta do Polska byla spontánní záležitostí než dlouho plánovaná cesta. Pokud se do Vratislavi vydáte, určitě na tato dvě místa nezapomeňte.

Zmožený únavou a nevyspalostí z nočního příjezdu koupil jsem lístek do další Polské destinace.

foto a text: Lord Charles